 | |||||||||||||
| |||||||||||||
|
|||||||||||||
|
|
 |
|
|
|||||||||
Přehrada Seč | Sport, turistika | Zajímavosti v okolí | Historie | SoučasnostHistorie Název města připomíná způsob jeho založení na místě vymýceného lesa. Celou tuto oblast Železných hor kolonizoval (tj. osídloval) klášter benediktínů ve Vilémově, který byl podle Kosmovy kroniky založen r. 1119 knížetem Vladislavem I.
Seč se poprvé připomíná počátkem 14. století jako sídlo vladyků ze Seče (r. 1318 Svěnek ze Seče). Z celé řady různých držitelů vzpomeňme Mikuláše mladšího Trčku z Lípy, jemuž král Vladislav II. Jagellonský podstoupil v r. 1499 Seč již jako městečko. V roce 1564 rozdělením lichnického panství mezi bratry Albrechta a Václava Robmhápa ze Suché vzniká panství ohebské, jehož centrem se Seč stává. Panství tehdy tvořila dvě městečka (Seč a Bojanov), dva pusté hrady (Vildštejn a Oheb) a 33 poddanských vesnic. Karel Záruba z Hustiřan, který se stal r. 1596 majitelem zdejšího panství, nechal panské sídlo přestavět na renesanční zámek. Jeho syn Jan z náboženských důvodů panství prodal majiteli Nasavrk Františkovi de Couriers. Po jeho smrti celé panství zdědila jeho manželka, která se provdala za hraběte Václava Schőnfelda. V té době byla Seč proslulá vybíráním perel v řece Chrudimce a tkalcovstvím. V r. 1737 celé panství připadlo jediné dědičce Kateřině ze Schőnfeldu, jež se provdala za Jana Adama Auersperga. V držení tohoto rodu bylo panství – jehož správa byla původně v Seči, později v Nasavrkách a od poloviny 19. století ve Slatiňanech – až do roku 1942, kdy jej získal jako dědictví Josef Trautmansdorf. V r. 1853 byl původní městys Seč povýšen na město. V erbu má stříbrnou lilii v červeném poli vroubeném drobnými lístky.  |
 | |||||